Josef Perlík

V roce 2006 nastoupil do pozice ředitele divize Inženýring a od roku 2007 řídil účast společnosti ŠKODA JS na největší investiční akci na Slovensku – dostavbě jaderné elektrárny Mochovce. V roce 2011 byl pověřen řízením zpracování a přípravy nabídky mezinárodního konsorcia MIR.1200 v tendru na dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Od roku 2010 je členem představenstva a od roku 2016 jeho předsedou a generálním ředitelem společnosti ŠKODA JS a.s.

Co si vybavíte jako první, když se řekne Západočeská univerzita?

Nádherné pětileté období života v krásném mladistvém věku, bez zásadních starostí, komplikací, spoustu zábavy, kamarádů a zážitků. A Západočeská univerzita k tomu bezesporu přispěla již tehdy velmi dobře zvládnutým režimem studia, kvalitní výukou i citlivým přístupem. Prostě – pět let, jak má být.

Měl jste při nástupu na ZČU představu, čemu se budete věnovat? Jak se to liší od současnosti?

Pouze základním způsobem – chtěl jsem studovat techniku, která mě bavila, a podílet se na realizaci strojírensko-technických projektů, protože mě zajímaly a měly náplň. K jaderné energetice jsem se dostal až v rámci studia, zaujala mě, považoval jsem ji za velmi perspektivní obor a dnes vím, že jsem se nemýlil. V podstatě jsem si pak tuto představu naplnil, celou svoji praxi jsem před nástupem do pozice generálního ředitele strávil realizací a řízením projektů v naší společnosti.

Co zpětně ze svého studia nejvíc oceňujete?

Citlivý přístup ze strany vyučujících. Myslím, že je to klíčové. Každý člověk něco umí, na něco má nadání a něco také neumí a nikdy umět nebude. Rozpoznat, kde přitlačit a kde naopak mírně ubrat, považuji za velmi zásadní pro výuku a pro vytvoření osobnosti z každého studenta v rámci jeho dovedností. Zároveň to nikoho nezbavuje povinnosti se učit a studovat, jen to pomáhá v orientaci, na co se zaměřit. Tím se správným způsobem formuje osobnost a případná specializace a může se předurčit i budoucnost každého studenta.

Jaká osobnost z univerzity se vám vryla do paměti a proč?

Velmi dobře si pamatuji na profesora Koutského a docenta Kubeše z tehdejší katedry materiálu a strojírenské metalurgie. To byly právě ty osobnosti, které měly cit pro situaci a dokázaly správným způsobem komunikovat se studenty a spoludotvářet je.

Co byste vzkázal dnešním studentům?

Aby na sobě za každou cenu pracovali, aby nepodceňovali studium, aby o něm přemýšleli, aby schopnost se učit neztratili ani po ukončení studia – je totiž jedna z nejdůležitějších vlastností v životě. V následné praxi nedostanou nic zadarmo, učit se budou každý den, naslouchat budou muset každý den a pouze ti, kteří to dokáží, mohou mít úspěch. Aby plnili to, co mají, i když se jim to nemusí zrovna zamlouvat. I to je vlastnost, kterou budou extrémně potřebovat a formuje v člověku smysl pro povinnost a sounáležitost s problémy firmy, což je zásadní. No a také, aby si studijní období užili, je to jedno z posledních (ne-li poslední) období života, kdy není člověk zatížen životními problémy a povinnostmi skutečně zásadního charakteru. To už se nebude nikdy opakovat.